Ve dnech 18. a 19. června se 7. třída vydala na strastiplnou cestu do Sedmihorského kempu trochu netradičně – na kolech. V úterý ráno jsme s nadšením vyrazili. Sluníčko nám na cestě příjemně hřálo a tak jsme se rozhodli pro několik osvěžujících zastávek. Nejprve nás čekalo občerstvení u samotoče na Kopanině, poté přišla vhod koupačka v Dolánkách u Turnova a po samotném dojezdu do kempu si děti užily místního rybníku. Po řádném odpočinku přišlo na řadu stavění stanů, opékání buřtů, podvečerní zábava a dobrotky v kempu. Noc jsme zvládli bez deště a ráno už netrpěliví cyklisté čekali, až budeme moci vyrazit zpět. Při zpáteční cestě nás opět čekalo několik zastávek na zmrzlinu, koupání a občerstvení. Největší výzvu z Malé Skály na Pěnčín jsme s přehledem pokořili a příjemně unavení se vrátili domů. Velké poděkování si zaslouží kolegyně Míla Vojtěchová a Kristýna Balatková za to, že dětem pomohly vytvořit příjemné a bezpečné zázemí. Věříme, že si děti výlet užily plnými doušky😊

Další 6. třída úspěšně zvládla tradiční puťák do Sedmihorek. Pro některé je to velká výzva, protože se začíná v Železném Brodě a musí se nejprve vystoupat na Kozákov. Letos poprvé s malou odbočkou na novou Hamštejnskou rozhlednu. Z Kozákova se přes Otakarovu farmu sejde do kempu v Sedmihorkách, kde bylo v plánu koupání, hry, táborák a pro zájemce spaní pod širákem. Druhý den jsme navštívili symbolický hřbitov horolezců, Valdštejn, Hlavatici a vyzkoušeli si bouldering. Všichni to zvládli opravdu skvěle a snad si odváží i nějaký ten zážitek. 

 

Žitavo, Žitavo, do roka a do dne se Pěnčínští vrátí…, viselo takříkajíc “ve vzduchu”, když jsme loni s deváťáky premiérově zamávali na rozloučenou malebnému saskému městečku Zittau. A vrátili. A opět přišla překvapení: že cesta do Němec trvá jen pohodovou hodinku (tentokrát vlakem), a že městečko toho nabízí ke shlédnutí poměrně hodně. Viděli jsme klasický středeční trh na náměstí, městské lázně, téměř 3kilometrový parčík na místě bývalých hradeb, květinové hodiny, originální uměleckou čtvrť “Mandauer Glanz”, protáhli jsme se grafitovou uličkou Justgäßtchen. Trocha kultury a historie na žáky potom dýchla v kostele sv. Křiže. Tam zpěv a renesanční kytarové kousky rozezněly tamější stěny gotické, tam hlavně ale k vidění je vskutku ojedinělé Velké postní plátno s neskutečným příběhem. Na programu nemohlo samozřejmě chybět také “chillování”, sport & relax jsme si odpoledne užili u Olbersdorfského jezera. A Deutsch? Hlavně díky spřátelenému knihkupectví Buchkrone (kde byl pro nás připraven hodinový program zakončený otázkami & odpověďmi) žáci zjistili, že němčina nekouše a může a umí být i zábavná.

 

I letos jsme vyrazili na Sázavu. Předpověď počasí sice neslibovala nic pěkného, ale nakonec se hororové scénáře plné deště nenaplnily. Vlastně jsme měli na počasí docela štěstí a někteří z nás se stihli i spálit. Štěstí jsme měli i na výšku hladiny (tolik vody si tam dlouho nepamatuji), takže jsme tahali lodě jen jednou. Tento vodák byl rekordní i co se počtu „cvaknutí“ týká – pouze čtyři potopené lodě. Snad byli žáci tak nadšení, jako učitelé. 

26.3. 2024 proběhlo slavnostní vyhlášení výtvarné soutěže naší školy. Šestičlenná porota hodnotila 36 prací z téměř všech tříd – od prvňáčků až po deváťáky a byl to úkol nelehký, protože kresby, malby, ale i 3D objekty byly moc povedené, krásné, zajímavé, tajemné i vtipné a originální.

Na 1. místě se v kategorii vejce skutečné umístila Lucka Hovorková z 9. třídy. Uznání poroty v této kategorii získávají i Bára Mlejová z 8. třídy a Pavlína Krausová ze 7. třídy.

Na 1. místě se v kategorii vejce tajemné umístila Ema Kovářová z 1. třídy. Uznání poroty v této kategorii získávají Bratři Pokora Jaroslav 2. z třídy a Košťák Matěj ze 7. třídy, Marie Šourková z 6. třídy a Bára Mlejová z 8. třídy.

Všem oceněným moc gratulujeme, děkujeme všem zúčastněným za krásné práce (po výstavě budou vráceny autorům) a těšíme se na další umělecké počiny na naší škole!

 

Jak se správně chovat ke zvířátkům, aby se jim u nás líbilo, nic jim nechybělo a nebála se?

Jak se omazlují a ochočují morčecí miminka, co dokážou pakobylky a co se ukrývá v pytlíkovém spacáku? To všechno, a ještě mnohem víc se dnes dozvěděli naši prvňáčci na své první besedě, spoustu toho nejenom zažili, ale i osahali, pochovali a pohladili. Už jste si někdy hladili škrtiče? Většina našich statečných prvňáčků ano a byla to krajta Boženka.  Milí rodiče, až vaše dítko pronese já chci krajtu, neztraťte hlavu a nezlobte se na nás, moc jsme si to užili a zvířata máme rádi.  Děkujeme!